High-Resolution Audio je termín pro hudební soubory s bitovou hloubkou větší než 16 bitů a vzorkovací frekvencí vyšší než 44,1/48 kHz používané ve formátech CD a DVD. Audio Engineering Society (AES), Consumer Technology Association (CTA) a Japan Audio Society (JAS) stanovily 24 bitů/96 kHz jako minimální požadavek pro splnění standardu. Také Recording Academy Producers & Engineers Wing uvádí 24 bitů/96 kHz jako preferované rozlišení pro nahrávání, mixování a mastering zvuku. Je podporováno mediálními formáty jako DVD-Audio, DualDisc a High Fidelity Pure Audio, obchody se stahováním jako Bandcamp, HDtracks a Qobuz a streamovacími platformami včetně Apple Music, Amazon Music a Tidal. Výzkum zvuku s vysokým rozlišením začal koncem 80. let a nahrávky byly na spotřebitelském trhu zpřístupněny v roce 1996.

Mezi další kombinace bitové hloubky/vzorkovací frekvence, které jsou často uváděny na trh jako „vysoké rozlišení“, patří 1 bit/2,8224 MHz (DSD), 20 bit/44,1 kHz (HDCD), 24 bit/44,1, 88,2 nebo 176,4 kHz, 24 bit/48, 96 nebo 192 kHz, a 24 bit/352,8 kHz (DXD). Pro spotřebitelské i profesionální použití jsou k dispozici také referenční digitálně-analogové převodníky, které převzorkují na velmi vysoké frekvence, jako je 24 bit/384 kHz, 32 bit/384 kHz a 32 bit/768 kHz. Kodeky LDAC od Sony, Digital Plus od Dolby a MQA od Lenbrooku se prodávají jako kodeky s „hi-res“, nicméně tyto kodeky používají ztrátovou kompresi a často mohou mít nižší bitové rychlosti než digitální audio z kompaktních disků, a proto je nelze klasifikovat jako „skutečně vysoké rozlišení“.